Memnonovy kolosy
Už z dálky vás budou vítat dvě velké sochy, které nelze minout. Týčí se tak vznešeně a důstojně, že vás jistě na první pohled učarují a dostanou do posvátné nálady. Budete se vedle nich cítit malincí a s úctou budete na tyto dva kusy vytesaného pískovce pohlížet. Jediné, co trochu kazí tento starověký dojem, je fakt, že hned u kolosů najdete parkoviště. Nedá se nic dělat, pokrok civilizace nezastavíme.
Memnonovy kolosy najdete na západním břehu Nilu, konkrétně naproti Karnaku a Luxoru. Kousek odtud jsou skalní hrobky thébského pohřebiště. Memnonovy kolosy dříve stály před vstupním pylonem zádušního chrámu Amenhotepa III. Zde byla kromě toho ještě velmi bohatá sochařská výzdoba. Vždyť také Amenhotepa III. patřil k nevýznamnějším panovníkům Nové říše. Za jeho doby dosahoval starověký Egypt svého vrcholu.
A koho vlastně Memnonovy sochy zobrazují? Není to těžké uhodnout. Jde
samozřejmě o samotného Amenhotepa III., který sedí na trůně s rukama na
kolenou. Kromě vytesaného panovníka tu jsou po jeho obou stranách ještě
menší sochy, které mu sahají pod kolena. Jde o ženy, konkrétně o jeho
manželku Teje a matku Mutemvíju. Dříve tu byla ještě třetí socha, kterou
měl panovník mezi nohami. Ta se ovšem nedochovala. Na hlavě soch najdete
nemes a na královském trůně jsou vyrytá faraónova jména a tituly. Najdete
tu i další výzdobu soch.
Když mluvíme o kolosech, je namístě zmínit jejich výšku, která je
neuvěřitelných 16,6 metrů. Navíc stojí ještě na podstavci, jehož
výška je 2,3 metrů. Jen samotná chodidla těchto soch mají kolem
tří metrů.
Možná si kladete otázku, proč jde zrovna o Memnonovy kolosy, když znázorňují panovníka úplně jiného jména. Memnon je postavou z řecké mytologie. Konkrétně jde o syna Eós, bohyně jitřních červánků.
Ze soch byly dříve slyšet zvuky, které se připisovaly právě této mytologické postavě, která tak zdravila svou matku při východu slunce. Skutečný důvod pískajících zvuků je však mnohem prozaičtější. Kolosy byly poškozené zemětřesením a držela se v nich voda, která přes noc kondenzovala a ráno se pak oteplovala. To vytvářelo ony tajemné zvuky. Sochy byly opravené za císaře Septima Severa a od té doby už nezpívají.
Dnes už jsou sochy částečně poničené. Přeci jen za těch x stoletích se na nich podepsaly povětrnostní a další vlivy. Jižní socha se dochovala lépe a má jednotnější vzhled než druhá socha. Severní socha byla restaurovaná, ale ne příliš odborně. Proto se také část těla nad pasem liší materiálem od druhé časti. I tak jsou však obě sochy impozantní a rozhodně stojí za bližší průzkum.
